No: 157 ab - Vlkolínec

Známku jsme sehnali v muzeu v rolnickém domě. Vyjeli jsme lanovkou na Malino Brdo a došli si sem krásnou horskou cestou.

Vlkolínec, který je typickou podhorskou obcí v pohoří Velká Fatra, jsme navštívili během dovolené na Slovensku 2011. Je to obec, kde stále žijí původní obyvatelé nebo turisté, kteří si některý domek pronajmou. Obec je také zapsaná mezi památky UNESCO. Auto jsme zaparkovali pod nejníže položenými domky na parkovišti a v pokladně jsme koupili zlevněné vstupenky ( karta Liptov ) a dostali jsme zde i razítko. Poté jsme se vydali stále stoupající silničkou do kopce k prvním chaloupkám. Postupně jsme procházeli mezi jednotlivými domy až jsme přišli k Rolnickému domu, kde se prodávají suvenýry. Tento dům má svou samostatnou známku a nachází se zde muzeum. Zde jsme dostali také razítko a pokračovali dál. V dalším domku jsme shlédli výstavu o Kroměříži, pak jsme se ocitli na návsi, kde je dřevěná zvonička a kde obyvatelé berou vodu ze studny. Další domek skrýval fotografie obce, poté jsme vkročili do chaloupky, kde je občerstvení a kde si dcera koupila na památku sekyrku v dřevěném špalku. To jsme již byli na nejvyšším bodě obce a zamířili jsme zpět na náves, kde jsme odbočili ke kostelu. U kostela jsme v galerii viděli výstavu trofejí zvířat, ulovených ve zdejších lesích. To byl již závěr prohlídky obce Vlkolínec.
Fotky a další informace najdete na turistika.cz, vyhledjte uživatele jirkacek.

Známku majú v suveníroch pri roľníckom dome

známka v prodeji u parkoviště v pokladně

Jo, ještě poznámka: Vstup do obce pro turisty 30,-- Sk za dospělého + 20,-- Sk poplatek za fotografování. Platí se v boudě při parkovišti pod obcí anebo v IC na návsi. Upozornění na poplatky jsou i na ostatních 2 přístupových polních cestách, takže výmluvy, že jste přišli po svých mimo hlavní cestu a nevěděli to, jak to zkoušel před námi jeden Čech, moc nezaberou.
Po vsi totiž běhá malá ošklivá jedubaba s cedulkou "Kontrolor", která se mi z ničeho nic zjevila pod objektivem a chtěla vstupenku a povolení k focení. Naštěstí jsem obojí měl, tak mě neuhranula, ale hned nato vzala dost nevybíravě útokem celou maďarskou výpravu.

Vlkolínec je sice moc krásné místo, ale že by dědina o 40 domech musela mít 2 turistické známky (157 a 104)!!? To je ze strany slovenských TZ (nebo českých? - nevím, kdo místa určuje) úlet nebo v horším případě podraz na své klienty. Napadaly mě samé nepěkné myšlenky jako o ždímání peněz z jednoho dobrého nápadu bez ohledu na původní ideu.
Jinak jsme tam strávili krásné slunečné dopoledne a určitě doporučuju se spíš posadit někam na lavičku a dát se do řeči s místními a chalupáři než bloumat mezi "íčkem" a občerstvením s foťákem v ruce, jak bohužel dělala celá alej většinou českých turistů.
A určitě si vyšlápněte cestou za vesnicí nahoru do sedla a na Malinno Brdo (ca. jen 30 minut)!

Vesnice je moc pěkná,otevřena je celoročně,přes zimu pouze o víkendu.

Známka existuje v dvoch variantoch. Na pôvodnej je uvedené nesprávne "dědičstvo". Bolo vyrobených len asi 250 ks a do predaja vo Vlkolínci sa dostalo len 50 ks. V súčasnosti sa vyrábajú už len TZ so správnym nápisom "dedičstvo".

Vesnice zapsaná na seznamu UNESCO, stále je živá a stojí za návštěvu. Nachází se asi 6 km od Ružomberka směrem na Banskú Bystricu a Donovaly.