Poznámky ke známkovým místům - Slovenské

TZ koupena v suvenýrech Global press, na náměstí

Na známce je hlava zebry. Zoo je umístěna v pěkném prostředí, nově i Dinopark. Ale pozor! Na parkovišti nám vykradli auto. Stálo nás tam 5.

Známka koupena v muzeu na náměstí ve Zvolenu vedle infocentra.

TZ zakúpená v infocentre ZSSK v Poprade. TZ majú dostatok.

TZ zakúpená v infocentre ZSSK v Poprade. TZ majú dostatok.

TZ zakúpená v infocentre ZSSK v Poprade. TZ majú dostatok.

TZ zakúpená v infocentre ZSSK v Poprade. TZ majú dostatok.

Dá sa zakúpiť v infocentre na stanici lanovky v Tatranskej Lomnici a aj na Lomnickom štíte

Známku jsem koupil v Moldavě nad Bodvou v infocentru. Zádielská tiesňava je hezká i zespodu, zvlášť pokud se jde zespoda nahoru, tam vidíte kaskády potoka před sebou. V Zádielské chatě známku neměli.

Da sa zakupit v zakaznicnom centre ZSSK Nove Zamky (1,51 Eur) alebo v Informacnej kancelarii v Komarne (2,2 Eur)

Kupil som poslednu, dalsie kusy su objednane

Ospravedlňujem sa za zly dátum návštevy hradu a to nedeľa 4.8.2013

V nedelu známka predávana v záhrade so suvenírmi predražena za 2,20€ a v pokladni na vstupnom za 1,50€. Oproti českým TZ sú drahšie o 30 centov, asi sú poniektorí nenažratí na peniaze. V SR sú v priemere menšie platy ale vyššie ceny za TZ. Viac nekúpim žiadnu TZ zo SR, radšej podporím Čechov a kúpim si ich TZ za rozumnú cenu 1,20€, mám ich už 44. Takto sa obchody nerobia.

Predaj v zakaznickom centre ZSSK Banska Bystrica

zakupena v zakaznickom centre ZSSK Presov

zakupena v zakaznickom centre ZSSK Presov

zakupena v zakaznickom centre ZSSK Presov

Predaj len v zakaznickom centre ZSSK Banska Bystrica, v zakaznickom centre ZSSK Zvolen znamku nemaju

Predaj len v zakaznickom centre ZSSK Presov, v zakaznickom centre ZSSK Humenne znamku nemaju

zakupena v predajni suvenirov Oravskeho muzea P.O.Hviezdoslava, prevadzka OLZ na Tanecniku, obec Oravska Lesna

majú v infocentre ZSSK Humenne

Nové místo, původní zrušeno.

Nové místo, chata zrušena.

Zakupene v zakaznickom centre ZSSK Zvolen

V zakazníckom centre ZSSK Košice ich maju dostatočný počet

Zakupene v zakaznickom cestre ZSSK Košice

Zakupene v zakaznickom cestre ZSSK Zvolen

Neuvěřitelné, tak pěkné místo v plné sezóně a ""zatvorené"- to je opravdu možné jen na Slovensku.

Znamka zakupena infocentre žst.Žilina

Znamka zakupena infocentre ZS žst.Žilina

Dne 16.07.2013 známka nedostupné. Ičko bylo zrušeno a o novém nikdo neví. Posílali nás od krámu do krámu, ale nic. Tak snad někdy příště.

predaj v rezervacnom stredisku ZSSK Bratislava hl.st.

v infocentre ZSSK Trnava

v infocentre ZSSK Trnava

Znamku mali v infocentre ZSSK Trnava, zakupil som

kupene v stredisku Dedovka.

Za jídlo, jedno pivko a dvě známky jsem tam nechal skoro čtrnáct éček. To i v Německu bych nechal méně!

Oltář je nepochybně skvělý, ale momentálně jej restaurují a na jeho místě visí velká fotoreprodukce.

Skvělé místo, mají tu i známky okolních dřevěných kostelů, které jsme pak ani nestačili objíždět. Bardejov je daleko hzčí, než jsem si jej z let 80. pamatoval.

Sehnána v Hotelu Bumbálka. Sháněl jsem českou, takže mě překvapil dotaz jestli chcit platit v českých nebo v eurech. Za 35,- Kč jsem jí dostal, do restaurace mi jí přinesli odněkud z kanceláře.

Na hradě zde TZ neměli, prý už ji vyprodali a letos už objednávat nebudou. Škoda, z Čech se už pro ni asu jentak nedostanu.

Známka se prodává v hotelu Vršatec

Známku prodávají v hotelu Vršatec.

Auto jsme nechali na placeném parkovišti pod jeskyní za 5 euro !!! V suvenýrech u parkoviště si dcera koupila píšťalku a pak jsme se vydali nahoru k jeskyni po vytrvale stoupajícím serpentinovém chodníku. Když jsme překonali 80 výškových metrů, tak jsme v pokladně koupili vstupenku a vedle v suvenýrech dřevěného netopýra. Zde jsme získali i razítko. Za půl hodiny jsme již šli na prohlídku a s námi spousta dalších turistů. V jeskyni byla pořádná zima. Nejprve jsme procházeli obrovskými dlouhými chodbami, které kdysi vytvořil tok říčky Demänovky, ale krápníků zde mnoho nebylo. Až na závěr jsme šli do spodní ledové části jeskyně, která bohatě vynahradila menší zklamání z horní části jeskyně. Zde se nám velmi líbilo, i když nám byla pochopitelně při teplotě 0 stupňů zima. Potom jsme již stoupali po 200 schodech ven z jeskyně, přičemž posledních 17 se nazývají infarktové. Když jsme vyšli na denní světlo, vyfotili jsme si Demänovskou dolinu z ptačího pohledu a pak jsme se vrátili k autu a jeli na oběd do obce Demänová.

Během dovolené na Slovensku 2011 jsme si prohlédli monumentální dřevěný kostel za obcí Svätý Kríž. Auto jsme nechali na parkovišti pár metrů od kostela, před nímž jsme se ještě na chvíli zastavili u pramene pitné vody. Pak jsme již vstoupili do kostela, který má půdorys kříže a neuvěřitelnou kapacitu 6000 osob, což jej řadí mezi největší dřevěné kostely ve střední Evropě. V kostele jsme u dvou starších paní zaplatili vstupné a pak jsme si od nich půjčili tištěného průvodce. Posadili jsme se do dřevěných lavic v přízemí a začali si číst historii. Protože přišli další turisté, pustili panímámy z magnetofonu mluvenou historii. Tak jsme se zvedli a začali si procházet kostel, jehož prostory jsou opravdu obrovské. Zvláště když si to srovnáme s velikostí kostela v Leštinách na Oravě či Velké Lhotě u Valašského Meziříčí. Když jsme si vše prohlédli, vyšli jsme z kostela a vydali se jej vyfotit z boční strany. Celkem jsme zde strávili asi 45 minut a vrátili jsme k autu. Potom jsme již jeli zpět do Ružomberoku.

Když jsme se vraceli domů ze Slovenska, jeli i přes dvě obce Kralovany a Krpelany. Silnice se mezi těmito obcemi kroutí do tvaru písmene U, protože obtáčí masív kopce Sokol. Útrobami tohoto kopce prochází železniční tunel postavený roku 1871, který jsme si právě při cestě domů prohlédli. Auto jsme nechali na odpočívadle u frekventované silnice. Pár metrů od nás bylo ústí starého tunelu ve směru od Kralovan. Do tohoto tunelu je možné zajít, dokonce je zde odbočka do 168 dlouhé jeskyně, vlaky už tu nejezdí od roku 1945, ale neměli jsme odvahu. Potom jsme šli vyfotit ještě portál nového tunelu od Kralovan. Přes louku to nebylo daleko, pouze pár desítek metrů. Pak jsme projeli okolo kopce Sokol na druhou stranu. Zde jsme nechali auto u motorestu a vydali k portálu Krpelanského tunelu. Otevřel se nám pěkný pohled na přehradu Krpelany, kolem které vede železniční trať.Pak jsme již uviděli nový portál tunelu, ten starý byl zasypán právě při stavbě vodního díla Krpelany. Opět štěstí přálo a do tunelu vjel rychlík.
Fotky a další info najdete na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek

Jeden ze dnů dovolené na Slovensku jsme se vydali na kopec Malino Brdo, který se tyčí nad hotelem Fatrapark Ružomberok, kde jsme byli ubytováni. Dopoledne jsme pěšky došli k pár desítek metrů vzdálené lanovce a koupili jsme si zpáteční jízdenky. Lanovka nás vyvezla nad hotel Malina ( 960 m.n.m. ) a pak jsme již pěšky zdolávali prudké 1,5 km stoupání do výšky 1209 m.n.m. na vrchol Malino Brdo. Cestou jsme se často otáčeli, neboť výhled na okolní hory byl úžasný. Viděli jsme Chočské vrchy s vrcholem Velký Choč, Západní Tatry, Velkou Fatru, Liptovskou Maru, hrad Likava, město Ružomberok či Dolný Kubín. Na louce, která v zimě slouží jako sjezdovka, se pásly ovečky, které se děti snažili neúspěšně pohladit. Po asi hodinovém výstupu jsme dorazili na vrchol, kde jsme strávili půl hodiny. Odpočívali jsme a také jsme se občerstvili z vlastních zásob, neboť kromě horní stanice sedačkové lanovky zde nic není. Pak jsme se vydali zpět a po půl hodině jsme došli k hotelu Malina.
Fotky najdete na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek.

Horský hotel Malina jsme poznali během dovolené na Slovensku 2011. Dá se říci, že toho dne nám byl neustále na očích, neboť během výšlapu na vrchol kopce Malino Brdo byl stále pod námi kdykoli jsme se otočili, abychom se pokochali vyhlídkou po okolí. K hotelu nás vyvezla lanovka od hotelu Fatrapark, kde jsme byli ubytováni. Od lanovky jsme prošli okolo hotelu a vydali se po sjezdovce do šíleného kopce na Malino Brdo. Během zpáteční cesty k hotelu jsme jej opět měli stále na očích, ovšem chvíli trvalo, než jsem k němu došli. Když se tak stalo, chtěli jsme si v recepci koupit známku, ale neměli. Dostali jsme alespoň razítko a dcera si koupila dřevěnou lžičku na památku. Pak jsme se vydali zpět k lanovce, která nás zavezla zpět k našemu hotelu.

Vlkolínec, který je typickou podhorskou obcí v pohoří Velká Fatra, jsme navštívili během dovolené na Slovensku 2011. Je to obec, kde stále žijí původní obyvatelé nebo turisté, kteří si některý domek pronajmou. Obec je také zapsaná mezi památky UNESCO. Auto jsme zaparkovali pod nejníže položenými domky na parkovišti a v pokladně jsme koupili zlevněné vstupenky ( karta Liptov ) a dostali jsme zde i razítko. Poté jsme se vydali stále stoupající silničkou do kopce k prvním chaloupkám. Postupně jsme procházeli mezi jednotlivými domy až jsme přišli k Rolnickému domu, kde se prodávají suvenýry. Tento dům má svou samostatnou známku a nachází se zde muzeum. Zde jsme dostali také razítko a pokračovali dál. V dalším domku jsme shlédli výstavu o Kroměříži, pak jsme se ocitli na návsi, kde je dřevěná zvonička a kde obyvatelé berou vodu ze studny. Další domek skrýval fotografie obce, poté jsme vkročili do chaloupky, kde je občerstvení a kde si dcera koupila na památku sekyrku v dřevěném špalku. To jsme již byli na nejvyšším bodě obce a zamířili jsme zpět na náves, kde jsme odbočili ke kostelu. U kostela jsme v galerii viděli výstavu trofejí zvířat, ulovených ve zdejších lesích. To byl již závěr prohlídky obce Vlkolínec.
Fotky a další informace najdete na turistika.cz, vyhledjte uživatele jirkacek.

Zcela zbytečná známka - stačila by jedna pro celý Vlkolínec. V rolnickém domě je malé muzeum - získali jsme zde razítko do památníku, neboť se zde nachází také prodejna suvenýrů.Po prohlídce tohoto muzea jsme si prošli celý zbytek obce. Nechápeme, proč má toto muzeum svou známku, když už Vlkolínec jako celek má svou.
Další info a fotky najdete na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek.

Vodopád jsme si prohlédli během dovolené na Slovensku 2011. Auto jsme nechali v obci Podsuchá u motorestu Bodega a po zelené trase jsme vyrazili k Brankovskému vodopádu. Cesta po rovině brzy skončila, když jsme zabočili doprava do lesa. Stezka začala vytrvale, ale mírně stoupat až k rozcestí pod vodopádem. Zde jsme si prohlédli informační tabuli a odbočili ze zelené značky k vodopádu, kam již značená trasa nevedla. Cesta také vykazovala prudší stoupání, ale naštěstí to k našemu cíli bylo již kousek a tak jsme po deseti minutách přišli přímo pod vodopád. Stáli jsme pod 55 metrů vysokým přírodním jevem, který budí respekt i když v létě není tok vody nijak vydatný. Po 15-ti minutách u vodopádu jsme se vydali na cestu zpět. Vrátili jsme se na rozcestí, k mostku přes potůček, okolo kterého jsme po půl hodině došli zpět k autu.

Mauzoleum Andreje Hlinky jsme si prohlédli během dovolené na Slovensku 2011. Přišli jsme sem od kostela sv. Ondřeje, od kterého je mauzoleum vzdáleno pár metrů. Nejprve jsme se stanuli na dlážděné terase, odkud jsme prosklenými okny zahlédli rakev uvnitř budovy, ve které však není tělo Andreje Hlinky uloženo. Poté jsme sestoupili po monumentálních školních schodech ke vstupu do mauzolea – avšak vchod byl uzavřený. Déle jsme se zde proto nezdržovali a vydali se k židovské synagoze.
Více najdete na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek a moje turistické cíle. Stačí pak zadat Ružomberok.

Restauracia meander je zle miesto. Je to stale zavrete, vyzera to tam opustene.

Restauracia meander je zle miesto. Je to stale zavrete, vyzera to tam opustene.

Aj v muzeu aj v IC Utec z mesta.

Nemali ali vraj ju objednali znovu.

Strasne komplikovane predajne miesto, clovek ktory to predava je VS student a je stale prec. Jeho rodina nevie o TZ skoro nic, ani kde ich ma a kolko stoja.

Maju v infocentre TANAPU v Strbskom plese, nad stanicou.

Maju v IC v Trstenej.

Na obecnom urade v Murane.

IC v Zbojske nemaju, ale vraj je v Burde.

Maju v IC.

TZ j v infocentre v Zbojske.

Nemaju, vypredane.

Maju

V skanzene uz nemaju a dalsie budu mat az v buducej sezone. Ale TZ sa da kupit v suveniroch na parkovisku.

Infocentrum v Liptovskom Hradku uz nie je , v hotely Smrek mali posledne TZ Mesta.

Nemali ju, pani ktora mala n tarosi mauzoleum poveala ze dostala mala kusov od vedenia a tie sa rychlo predali.

V Predaji v infocentre Zuberec alebo chata Sindlovec.

V Predaji v infocentre Zuberec alebo chata Sindlovec.

V Predaji v infocentre Zuberec alebo chata Sindlovec.

Posledne kusy tejto TZ maju na zamku Budatin.

Maju na obecnom uade

vraj sa zmenila pravna forma, nemozu nic predavat a tym padom neponukaju ani ziadne znamky, ktore povodny TIK predaval :-(

Predajné miesto: Devínsky cech (stánok na parkovisku pod Devínom)

omyl v datu,byli jsme tam v červenci,březen smažte.Ahoj!

známku mají na horním i dolním konci lanovky

Infocentrum TANAP Štrbské Pleso

Infocentrum TANAP Štrbské Pleso

v infozmacích ŽSSK v Košicích

Infocentrum je v budově Obecného úradu. Od vlakového nádraží přes hlavní ulici nahoru do mírného kopečka. V budově OÚ je i pošta. U stojánku se známkami je cenovka 1,66 EUR

TZ v expozicii momentalne vypredana. inak velmi pekna botanicka zahrada tatranskej prirody.

znamku mali, ale vypredali.

Na chatě obsluhují příjemní mladí lidé a dobře se tam najíte.

No myslím si, že rekonstrukce hradu se až tak úplně nepovedla - například okna a jiné věci. Nechám na posouzení ostatním.

Známku jsem koupil na hradě Stečno za vyšší cenu.

Na zámku známku neměli

Změna místa, původně mělo být: NKP Vyšná Polianka - Kostol sv. Paraskievy z r. 1919

Změna místa, původně mělo být: NKP Varadka - Kostol ochrany presvatej Bohorodičky z r. 1924

Kvačianská dolina je nádherná soutěska, která je součástí pátého nejvyššího pohoří Slovenska - Chočských vrchů. Prošli jsme si ji během dovolené na Slovensku a velmi se nám zde líbilo.
Naše putování začíná na konci obce Kvačany, kde je velké placené parkoviště ( 2 eura ) a zde začíná naučná stezka. Vydali jsme se na cestu....
Pokračování a podrobný popis spolu s fotkami všeho zajímavého najdete na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek a příspěvek Kvačianská dolina.
Známka v obci Kvačany v café internetu za 1,5 eura, milý pán.Razítko jsme dostali v nádherných mlýnech v prodejničce suvenýrů.

Během dovolené na Slovensku jsme si prohlédli také město Ružomberok. Po prohlídce skautského muzea jsme zašli do informačního centra, kde jsme si koupili výroční známku a vzali jsme si mapu památek na území města, které jsme si následně prohlédli. Začali jsme budovou radnice a hned vedle stojícím římskokatolickým kostelem sv. Ondřeje, do kterého jsme nahlédli přes mříže u vchodu. Od kostela jsme se pokochali pěknou vyhlídkou na část města a okolní krajiny. U kostela se nachází mauzoleum Andreje Hlinky. Na terase jsme prosklenými okny zahlédli rakev v mauzoleu, ve které však není tělo A.Hlinky uloženo. Poté jsme sestoupili po monumentálních školních schodech ke vstupu do mauzolea – avšak vchod byl uzavřený. Pokračovali jsme tedy k židovské synagoze, která stojí naproti Hypernovy. Bohužel i tato památka byla zavřená a navíc ve špatném stavu. Od synagogy jsme se vrátili na náměstí A. Hlinky a po cestě si děti koupili zmrzlinu. Prošli jsme kolem radnice celé podlouhlé náměstí až k Piaristickému gymnáziu, vedle něhož je klášter s řeholním kostelem Povýšení sv.Kříže. Opět jsme nahlédli přes mříže dovnitř a potom jsme pomalým krokem došli až k Liptovskému muzeu, kde jsme v pokladně dostali razítko do památníku. Opět jsme měli levnější vstupné díky kartě Liptov. Tři patra s expozicemi jsme prošli asi za půl hodiny. Nejvíce se nám líbila expozice zoologie, kde jsme se vyfotili s jelenem, medvědem a vlkem. Z muzea jsme se již vraceli k autu a cestou se zastavili u Evangelického kostela, který jsme si zvenku prohlédli.
O všech zmíněných památkách najdete informace na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek a moje turistické cíle - vše je pochopitelně doplněno fotkami.
Známku měli za běžnou cenu v infocentru, kde jsme získali také dvě razítka.

Skautské muzeum Ružomberok najdete na ulici Bernolákova. Je to šedivá budova, průjezdem se dostanete na nádvoří jakéhosi podniku a zde je další šedivá budova, kde již muzeum najdete. Ozevírací doba sice nic moc, ale jelikož se jedná o jediné muzeum tohoto druhu na Slovensku, stojí za to sem zajít. Exponátů je tu spousta a pán rád povykládá zajímavé informace.
Více o tomto místě najdete na turistika.cz, vyhledejete uživatele jirkacek a můj článek Skautské muzeum Ružomberok. Známku měli za 1,5 euro.

Hrad Likava jsme si prohlédli během dovolené na Slovensku. Tento den nás pronásledovalo deštivé počasí a když přestalo pršet, vydali jsme se z obce Likavka ke hradu. Již během chůze po asfaltové cestě, jsme hrad pěkně viděli. Po necelých 2 kilometrech jsme došli k hradní bráně. V pokladně jsme zaplatili poloviční vstupné díky slevové kartě Liptov a šli na prohlídku bez průvodce. Bohužel ač hrad na skále působí impozantně, palác ani budovy nebyly z důvodu bezpečnosti přístupné. Hrad byl totiž zakonzervován pouze částečně a na palácové budovy nezbyly peníze. Prohlédli jsme si tedy pouze předhradí a expozici o historii hradu ve věži, kde jsme si také na vlastním těle s pomocí průvodce vyzkoušeli různé mučící nástroje. Po mučení nám průvodce pověděl o historii hradu Likava a také jsme od něj dostali razítko. Známku měli za 1,5 eura. Pak jsme se již vraceli stejnou cestou k autu a jelikož již během prohlídky hradu zase pršelo, tak jsme trochu zmokli.
Fotky, historii a další informace najdete na turistika.cz. Vyhledejte uživatele jirkacek a moje turistické cíle, nebo do vyhledáváná zadejte hrad Likava u Ružomberoku.

Kostel v obci Martinček byl naším cílem během dovolené na Slovensku. Tento den nás provázelo deštivé počasí a proto jsme si naplánovali prohlídky kostelů. Auto jsme zaparkovali přímo u kostela a šli jsme zazvonit na zvonek domu č.37, kde bydlí průvodce. Otevřela nám starší paní, která za chvíli přišla ke kostelu a pustila nás dovnitř. Bohužel nám toho moc neřekla o historii, kterou jsme si museli sami přečíst ze zapůjčených materiálů. Ani jsme nedostali razítko, pouze jsme si koupili pohled. Prohlédli jsme si zajímavé fresky a další výzdobu kostela a asi po 15-ti minutách jsme vyšli ven. Kostel jsme si ještě obešli kolem dokola a na vnější straně našli ještě jednu fresku. Potom jsme se vrátili k autu a jeli do Ružomberoku.
Fotografie a podrobný popis s historií najdete na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek a tento turistický cíl.

Během dovolené na Slovensku jsme se byli podívat i na kostel v obci Ludrová. Zaparkovali jsme v nepřehledné zatáčce u kostela. Pak jsme obešli kostel kolem dokola, ale nenašli jsme žádné otevřené dveře. Bušili jsme tedy klepadlem na největší dveře a po chvilce se z jiných dveří vynořil starší pán a pustil nás dovnitř. Náš průvodce pak začal mluvit a vyprávěl nám více jak hodinu o historii, freskách a jiných věcech, týkajících se kostela a církve. Také si vyzkoušel naše vědomosti – jestli prý víme, kde jsou největší kostely zasvěcené sv.Barboře ( Kutná Hora ) a sv.Markovi ( Benátky ). Přidával další a další informace, až jsme museli doslova utéci. V kostele nás zaujal čert a dvě postavy Ježíše na jedné fresce. Oboje je v kostelech neobvyklé a na Slovensku se jedná o unikát. Dostali jsme razítko do památníku a pak jsme se s průvodcem rychle rozloučili a jeli na prohlídku dalšího kostela v obci Martinček.
Fotky a podrobné informace o obou kostelech najdete na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek a článek o tomto místě.

Vrchol Velké Fatry Rakytov byl naším cílem dovolené na Slovensku. Vydali jsme se na něj od vojenské zotavovny Smrekovica po zelené značce. Nejprve jsme prošli přes Močidla kolem hotelu Smrekovica a pak pokračovali k dřevěné věži, kde se nachází starý triangulační bod a lavičky. Cestou jsme prošli okolo stáda ovcí, které pásl bača s pomocí ovčáckých psů. Pak jsme sešli ze zelené značky a vystoupali na jednu z vyhlídek. Pak jsme sešli jsme zpět na značenou trasu a krátce si odpočinuli před vstupem do Skalní Alpy. Dále cesta vedla lesem až k rozcestí pod Severní Rakytovské sedlo. Již ze Severního Rakytovského Sedla, kde se setkávají žlutá a zelená značka, jsou krásné výhledy po okolních horách a údolích. Když jsme stáli u rozcestníku, tak nalevo jsme viděli vrchol Tanečnice, který připomíná stolovou horu. Napravo pokračovala cesta po zelené značce prudkým stoupáním po skaliskách na Rakytov. Přestože ze Severního Rakytovského sedla na vrchol Rakytova je to jen kousek, cesta nám zabrala přes půl hodiny. Nahoře děti napsali do vrcholové knihy záznam, že i my jsme na Rakytov vystoupali. Půl hodiny jsme se kochali výhledy po krásném okolí – shlédli jsme částečně Vysoké Tatry, Velkou a Malou Fatru či Chočské vrchy. Dalekohledem jsme viděli i detaily v údolích pod námi, i když některá místa občas skryly mraky - pak jsme se stejnou cestou vydali zpět. Zpáteční cesta uběhla rychle a podařilo se nám Rakytov vyfotit i z dálky. Krátce jsme se zastavili u dřevěné věže a po krátkém odpočinku jsme došli zpět k vojenské zotavovně Smrekovica.
Známku měli na recepci VZ za 1,5 eura, razítko paní bohužel nenašla.
Více se dozvíte na turistika.cz, vyhledejte uživatele jirkacek a příspěvek k tomuto místu.

Vojenská zotavovna byla naším výchozím bodem na Rakytov - vrchol Velké Fatry. Autem jsme vyjeli z obce Podsuchá až k vojenské zotavovně a překonali tak převýšení 1000 metrů. Po příjezdu jsme koupili v recepci známku Smrekovice a Rakytova a dostali také putovní známku roku 2011. Pak jsme se již vydali po zelené značce směr Rakytov. Zanedlouho jsme procházeli kolem hotelu Smrekovica, kde jsme se však nezastavovali. Poté jsme se z Rakytova stejnou cestou vrátili zpět k zotavovně. Šel jsem ještě na recepci, kde mi bylo slíbeno razítko do památníku, ale paní ho bohužel nenašla. Odjeli jsme tedy zpět do Ružomberoku. Známky měli jak VZ Smrekovica, tak Rakytova No.506 - dostali jsme i putovní 2011 - Cena 1,5 eura za kus.
Na turistika.cz vyhledejte uživatele jirkacek a najdětě můj článek týkající se tohoto místa a dozvíte se více.

Mosty jsme si prohlédli cestou do Ružomberoku, kde jsme byli ubytováni během dovolené na Slovensku. Zprvu neatraktivní cíl se nám nakonec líbil. Mosty jsme viděli již při prohlídce hradu Strečno z několika hradních vyhlídek, ale nikde jsme nenašli žádný silniční most pro auta, pouze lávku pro pěší. Železniční mosty jsou totiž přístupné pouze z druhé strany řeky Váh. Využili jsme tedy služeb přívozu pod hradem Strečno a za 2 eura + 0,2 euro za osobu jsme se nechali i s autem převést na druhý břeh. Pak jsme popojeli k poslednímu domu v obci, kde silnice přechází v polní cestu. Další metry jsme došli pěšky až k mostům - vyfoceno vše jak z cesty tak i z kolejí. Ústí druhé strany tunelu bylo také vidět. Pak jsme došli ke druhému mostu a já opět vyběhl až ke kolejím skrz kopřivy. Potom jsme se vrátili k autu. Samozřejmě jsme opět využili služeb přívozu, abychom se dostali zpět na ten správný břeh Váhu. Potom jsme jeli již směr Ružomberok, ale po cestě jsme ještě zastavili a vyfotili druhou stranu tunelu ve směru od Vrútek. Musel jsem se z odpočívadla vrátit kus cesty po frekventované silnici. Naštěstí vše dobře dopadlo a my jsme v pořádku dojeli do hotelu v Ružomberoku.
Známku jsme v Liptovském Mikuláši nesháněli. I toto místo najdete na jiném webu, věnujícím se turistice - vyhledejte uživatele jirkacek a dozvíte se více na turistika.cz

Hrad Strečno byl naším během dovolené na Slovensku. Auto jsme zaparkovali na parkovišti pod hradem za 0,7 euro za hodinu a krátkým stoupáním po hradní cestě jsme došli k bráně do hradu. Ihned jsme šli dovnitř hradu na hodinovou prohlídku. Nejprve jsme prošli několik opravených místností s expozicemi, kde jsme viděli například předměty nalezené při vykopávkách v okolí hradu, dále modely původní podoby hradu a také model již zříceniny. Z několika míst na hradě jsme viděli další známkové místo TZ 338 Most Strečno. V prohlídce jsme pokračovali výstupem na věž, odkud byl nádherný výhled po okolí. Zaujal nás přívoz pod hradem, který jsme později také využili. Když jsme sestoupili z věže, šli jsme do kaple, kde jsme si poslechli dvě krátké písně od kytaristy a zpěváka. V kapli jsme si také prohlédli rakev se zachovaným tělem jedné z majitelek hradu Žofie Bošňákové, která zemřela v 17.století. Na závěr prohlídky nás čekalo ještě jedno překvapení - divadlo na nádvoří. Po vystoupení jsme již hrad opustili a autem jeli k přívozu, kterým jsme se dostali na druhý břeh Váhu i s autem za 2 eura. Zde jsme si prohlédli most Strečno a tunely.

Dostupné v Informačním centru ve Staré Bystrici (v budově Slovenského orloje na Rinku sv. Michala Archanjela)

v infe pod mostikmi