Tento den byl určen opět na autobusový výlet na hrad Juval. Autobus nás dovezl pod kopec, na kterém se hrad nacházel a dále jsme pokračovali pěšky. Tento kopec je velmi záludný, neboť v okamžiku, kdy jsme si mysleli, že už jsme nahoře, tak jsme byli asi v půlce. Ale na vrchol jsme se přeci jen asi po hodině a půl došplhali. Tento hrad i s přilehlým kopcem patří Reinhardu Messnerovi, známému to horolezci. Zde pěstuje vinnou révu a chová jaky, lamy či divoké kozy. Na hradě je v současnosti muzeum Tibetu a protože jsme neměli moc času, tak jsme nečekali na anglicky mluvícího průvodce a návštěvu muzea jsme si tedy odpustili. A tak jsme alespoň ochutnali půllitřík bílého vína a cestou zpět k autobusu lehce nahlédli do přírodní botanické zahrady. Protože cestou zpět si naše vedoucí výpravy rozmyslela, kam se půjde a zpravila o tom jen polovinu účastníků, tak se stalo, že našim dvěma spolubydlícím autobus ujel, neboť ony se o změně plánu nedověděly, a tak došly na původní místo, kde samozřejmě autobus již nebyl. Toto znamenalo mírné zdržení, kdy se pro ně vyslali rychlí poslové a muselo se čekat než dorazí. Nakonec jsme je našli a mohli jsme pokračovat dál do městečka Laces, které leží na začátku údolí Martell, kde jsme bydleli. Zde jsme měli opět pauzu, aby si každý nakoupil nějaké dárečky domů a utratil poslední zbytky peněz. Tyto nákupy byly opět trochu zkaleny tím, že jsme zde byli opět v době odpolední siesty a většina obchodů otevírala v době, kdy jsme se měli sejít u autobusu a vracet se zpět. |