Snídaně: káva, čaj, kakao, bageta, nugeta, sýry a margarín
Večeře: krůtí plátky, brambory, dušená zelenina, zeleninová polévka
Na dnešek jsme si připravili výlet autobusem. Nejdříve jsme se zastavili v malebné obci s hradem le Rozier, pak jsme trochu zabloudili do vesničky Peyreleau na druhém břehu řeky, kde poté, co jsme náhodou narazili na základnu JEKY, nám pan Erik poradil kudy dál. Tak jsme pokračovali zpět přes le Rozier a dále pak kaňonem řeky la Jonte k hnízdišti supů. Na místě zvaném Belvédére des Vautours (vyhlídka na supy) je od roku 1998 "muzeum" nebo spíš pozorovatelna hnízdiště supů, kde jsou dalekohledy, něco z historie, něco ze současnosti, něco z jejich života a hlavně dvě kamery, kterými lze nahlížet přímo do hnízd a pozorovat jejich život v přímém přenosu (pokud ovšem supi sami mají zájem do některého z hnízd přiletět). Dnes jsme měli smůlu, neboť supi byli akorát někde shánět něco k snědku a tak jsme viděli alespoň záznam na videu ze života supa Emoce, který se narodil letos v únoru. Když mu byl měsíc a půl, přišel o otce, a tak se o něj pomáhali starat ostatní supi, což není u supů běžné. Odpoledne jsme pak pokračovali přes vesničku Meyrueis do jeskyně - propasti Aven Armand. Tento překrásný přírodní výtvor byl vytvořen propadnutím se země, čímž vznikla obrovská podzemní dutina jen s malým otvorem ven ve svém vrcholku. Poté zde vznikly nádherné krasové útvary. Přístup do jeskyně byl vytvořen uměle šikmou šachtou do boku jeskyně, kterou jezdí lanovka podobná té, co je v Praze na Petříně. Odtud jsme pak dojeli do městečka Ste. Enimie. Silnice se klikatila zase na boku kaňonu, když jsme klesali shora od jeskyně na dno kaňonu do Ste. Enimie. Toto městečko žije legendou podobné té o sv. Starostě (o ní se můžeme dozvědět v Praze v Loretě). Rozdíl je pouze v tom, že tato slečna nebyla postižena plnovousem, ale leprou. Poslední zastávka byla v městečku St. Chély du Tarn. Večer jsme měli "seznamovací večírek".